Apples, she likes apples

Poslední dobou nějak nemám čas psát, možná ani chuť, protože se toho pořád děje tolik, že vím, že se mi to sem nebude vůbec vejít. Poslední tři týdny a kousek byly hrozně fajn, protože jsem fakt trávila hodně času s kamarády. Co na tom fajn není je můj alkoholismus, protože součástí toho jsou hlavně párty, pivka a zase párty.

Apples, she likes apples! ♥

Vždycky si říkám, že už nebudu pít a potom si vzpomenu, co všechno už mám domluvenýho a předsevzetí padá.



Po našem holčičím roadtripu to vyšlo tak hezky, že jsem šla do práce jen dvakrát a třetí den už jsem odjeli na výjezdní firemní zasedání. Chápejte, odjet do vinnýho sklípku k Brnu, tam se stráááášně moc přecpat škvarkama, gulášem a božskýma koláčkama, vypít několik litrů vína a přetrpět několik panáků slivovice. Byla to noc ze čtvrtka na pátek a přede mnou byl víkend na festivalu na Mácháči, kde jsem věděla že si vůbec neodpočinu, takže jsem si říkala, že nebudu moc pít a půjdu brzy spát. Pila jsem hodně, jedla ještě víc a spala uplně nejmíň (3 hodinky). Druhej den jsem měla takovou hezky vesele zoufalou kocovinu (půl dne jsem proachjojovala), protože jsem věděla, že do postele se dostanu až na Mácháči někdy v 7 hodin ráno. Kolegové ale říkali, že jsem vtipná, tak aspoň něco :D

Cesta na Mácháč bylo asi největší peklo. Do Prahy jsem se z Brna dostala kolem 17 hodiny. Jedinej přímej autobus do Doks mi jel v 18:10 a ujel, protože přestup z tramvaje na autobus na Bulovce je na moc dlouho, když nevíte, kam máte jít. Tak jsem jela zase na byt s tím že půjdu na autobus do Jestřebí, kterej jel v 19:15. Byla jsem úplně mrtvá a těšila se, jak si v autobuse za tu hodinku a půl zdřímnu, abych načerpala trochu energie atd. Autobus byla narvanej, takže jsem hodinu a půl stála v uličce a mlátila sebou o sedačky. Ještě měl ten autobus zpoždění, takže jsem nestihla navazující autobus v Jestřebí do Doks. Za 20 minut mi měl jet ale z Jestřebí vlak. Seznámila jsem se tam s dalšíma nezávisle na sobě klukama, který jeli taky na festival a šla na nádraží s nimi. Vlak nám ujel před nosem, protože to byla fakt dálka a my to nestihli. Naštěstí jeden z nich byl DJ a hrál na Bílym Kameni, tak zavolal šéfovi, ať nám pošle taxíka a ten už nás dovezl na místo. Součástí celý týhle cesty bylo to, že na mě v Doksech už čekal od 16 hodin kamarád Martin a ten běhal po městě mezi autobusákem, vlakáčem a Penny podle toho, kam jsem změnila příjezd :D

sovičky ve tmě

Mácháč byl fakt skvělej! Milion lidí, skvělá atmosféra, dobrý DJs. Prostě vás to strhne, ať chcete nebo ne:) Špatná byla jen ta zima, protože když jste zvyklí na 30° i v noci 5° v 5 hodin ráno vás překvapí a samozřejmě na to nejste vybavený. V pátek jsme objevili jednu super DJku - Noru el Pure. Hrála v Chillout zóně, která byla hrozně super. Pařili jsme celou noc jako blázínci akorát k ránu už to bylo peklo vzhledem k tomu, že jsem naspala 3 hodiny --> usínala jsem při paření na techno, při cestě do kempu i při sdílení fotky na FB :D

Spát jsme šli asi v půl 7 ráno. Číslo našeho stanu bylo něco kolem 4,5 tisíce, proto už nebylo moc místa k výběru při stavění. Mysleli jsme, že máme super místo, dokud jsme v 7 ráno nepoložili hlavu a oni 10 metrů od nás nezačli hrát hudbu takovou hlasitostí, jako by to byla další stage :D Na dunících karimatkách jsme se vyspali asi 3 hoďky, dýl se to nedalo. Odpo jsme ještě daly opalovačky a dospávání na pláži a večer vyrazili znova (bílej rum se spritem je fakt dobrej drink!). Večer jsme potkali ještě nějaký naše další houmís tak jsme se k nim přidali. Bylo to zase uplně skvělý tentokrát jsem si oblíbila DJ na hlavní stage - Juliana Jordana. Spát jsme šli zase asi před sedmou taky za spuštění kempový stage :D

Následující týden jsme samozřejmě já i Martin promarodili, protože jsme v sobotu v noci strašně promrzli, ale na víkend už jsme byla zase ve Formě. V sobotu jsem měla domluvenej večer s Maki a bylo to hrozně fajn. Daly jsme si vínko, Maki udělala véču, načančali jsme se a vyrazily do víru Roudnickýho velkoměsta :D Nejdřív jsme byli ve Ztracený, kde jsme potkaly další houmís a potom jsme se přesunuli všichni na Roudnickou discotéku. Tam to bylo asi taky dobrý, protože bylo hodně lidí, ale bohužel si jí nepamatuju moc.. Nedělní ráno bylo jedno z těch kdy jsem si řekla, že už nebudu pít...:D

blondie power

V neděli jsem se ale musela vzchopit, protože jsem jela malovat jedný známý dětský pokojíček a dopadlo to fakt parádně. Sice jsem nad tím strávila asi 12 hodin, ale ty obrázky jsou fakt to, co ten pokoj dělá dětským pokojíčkem. Navíc známý z toho byli taky nadšený, takže to se potom maluje s radostí a už se vlastně i těším na další zakázku:)

malířka pokojů

V týdnu jsem se potom viděla se spolužákama a s Kaničkou, který jsem uvařila naprosto výbornou večeři - zapečený těstoviny s cibulkou, sušenýma rajčátkama, sýry atd. (mňam!) a ve středu jsem konečně vyrazila do Budapeštěě!! (ale o tom bude celej článek, až vyvolám fotky z Dianky)

Tenhle týden je zatím taky fajn. V úterý jsem se dokopala k večernímu běhu se švagřikem, ještě teď mě všechno bolí, ale byla jsem pochválena a jsem na sebe pyšná! protože jsem zvládala lepší tempo než si běhám sama (yes!) a včerejší večer byl naprosto báájo, protože jsem ho strávila s Terezkou. Uvařila jsem večeři (jo stává se ze mě kuchtička) salát z rucoly a polníčku s kozím a ovčím sýrem, vlašskýma oříškama, sušenýma rajčatama, cherry a smaženým česnekem (jen když to píšu tak se mi sbíhají sliny a bolí mě břicho z toho jak jsem se nacpala :D) k tomu jsme si šuply každá sedmičku vína a koukly jsme na náš oblíbenej film On je fakt boží :D (jestli neznáte, poznejte!) Hrozně jsme se u něj nasmály a k tomu jsme se rozplývaly nad hlavním Aaronem Taylor-Johnsonem ♥

mňam!

Po filmu jsme ještě vyrazily do James Deana, kde to bylo tentokrát fakt tragický. Hráli divný songy a lepilo se na nás nějak až moc kluků (divnejch). Dva byli fakt ultra divňáci od kterých jsme hrozně chtěly utéct a nakonec se to podařilo (jupí!). Ten co se bavil se mnou mě na to, že mam krátký vlasy a jemu se holky s krátkejma nelíbí, ohodnotil jako docela hezkou, což by mi nijak nevadilo, kdyby to nebyl takovej tragéd :D :D Když se nám podařilo utéct na záchod, strávily jsme na něm asi deset minut, protože jsme se tam bály vrátit :D No co, aspoň jsme se tam ale měly pořád čemu smát :D

James Dean :D

Btw. poznatek ze včerejšího večera - když si v puse rozkoušete kyselej pendrekovej bonbón a napijete se na to vína, to víno chutná jak nějaká slívka, protože je cejtit jen ten alkohol, tzn. nedělejte to, protože je to fakt hnusný :D

jo a ještě si pusťte tenhle song protože mi zní pořád v hlavě, tuhle ukázku z Ano šéfe! protože se u ní fakt nasmějete a je to úplně nepochopitelný a taky tohle video protože On je fakt boží!

--> název článku je jedna replika z filmu..:D